Svět básní nemá smysl dělit na seriózní a neseriózní

Ukrajinský básník Andrij Bondar sype na posluchače autorských čtení ohnivé letky veršů, které se sálem rozlévají jako láva. Bondar přímo soptí, takže divák nemá šanci zapamatovat si jednotlivé strofy, nicméně v pozornosti ho pořád udržuje autorův ostrý sarkasmus, přiblížil čtenářům poezie kulturní web Ostrava.cz.

Bondar podle autora článku Ivana Motýla nešetří nikoho a nic. „Žádné opěvování slovanské či ukrajinské duše, žádné přimhuřování očí nad národními slabostmi, prostě to bez obalu natírá všem, zejména při palbě do vlastních řad,“ okomentoval jeho dílo Motýl.

V debatě pak padla narážka na konání festivalu v Brně čili na Moravě. „Uvědomuji si, že jsem na Moravě. První, co jsem uviděl, když jsem přijel do Brna, byl nápis Moravské centrum,“ komentoval Bondar. „Uvědomuji si, že se tady lidé liší od těch, kteří žijí v Čechách. Znám i dílo Mariusze Szczygieła, který píše o tom, že v Čechách převládá ateismus, zatímco na Moravě se lidé drží katolictví.“

Autor pochází z ukrajinského Podolí, kde je zajímavá náboženská otázka. „Já sám pocházím z rodiny, jejíž část je pravoslavná a také katolická. Mezi oběma kulturami přitom není žádné napětí. V době, kdy území patřilo Polsku, vzniklo tam mnoho katolických památek,“ vysvětlil bÁsník.

Zazněla i zmínka o ukrajinské slabosti pro patos. „Léčba z válečných traumat je dvojí – jednu nabízí Hašek a druhou Remarque. Zatímco první ji odmítal a zesměšňoval, druhý opisoval její traumata. Na Ukrajině existuje kult Švejka, protože tam existuje dobrý překlad. Haškův humor je pro Ukrajince srozumitelný,“ naznačil Bondar.

....

muži mé země
smrkají rovnou do ruky
protože ruka je nejpohodlnější orgán
pro tuto nanejvýš důležitou věc
protože nic důležitějšího na práci
obvykle nemají