Politici a jejich osudy jsou mi lhostejní, zatímco osudy obyčejných lidí ne.

Jurij Andruchovyč je postavou dalšího dílu cyklu Ukrajinská čítanka, který v produkci nakladatelství Větrné mlýny odvysílaly Česká televize, Telewizja Polska, Rozhlas a televízia Slovenska. Režie tohoto medailonu se ujal J. A. Pitínský. 

Andruchovyč se narodil v roce 1960 v dnešním Ivano-Frankivsku. Tehdy však toto město ještě neslo starý název Stanislaviv. Proto se v souvislosti s Andruchovyčem a dalšími ukrajinskými autory jeho generace pocházejícími z téhož města často mluví o "stanislavském fenoménu".

Prozaik, básník, esejista (česky vyšla Moje Evropa, 2009) i překladatel. Spolu s O. Irvancem a V. Neborakem založil v osmdesátých letech básnické trio Bu-Ba-Bu, jež podnikalo bouřlivé performance. V románech (Rekreace, 1992, česky 2006; Moskoviáda, 1993; Perverze, 1996) poprvé v ukrajinské próze použil postmoderní literární metody. Pro Andruchovyčovy romány je charakteristická "postmoderní burleska, masopustní karneval hýřící barvami, exotickými vůněmi, maskami a převleky", napsal o něm Alexej Sevruk.

„Mladá generace Ukrajinců, která vyrostla a zformovala se už v posovětském období, je organicky neschopná akceptovat jakoukoli diktaturu,“ domnívá se spisovatel.

„Každý umělec si musí sám vyřešit, nakolik angažovaný chce být. Navíc občas to na něm vůbec nezáleží. Jednoduše existuje určitá hranice únosnosti, za kterou člověk přestává být slušný a už nechce na nic brát ohledy,“ řekl v rozhovoru s Alexejem Sevrukem.

„Díky Bohu, kultura nepotřebuje žádná ministerstva. Věřím, že zdravý rozum jednou překoná tento nesmyslný systém, nebo přesněji řečeno, toto nahromadění zbytečných a nesmyslných systémů.“

„Politici a jejich osudy jsou mi lhostejní, zatímco osudy obyčejných lidí ne. A to jak Haličanů, tak lidí z východu. Chtěl bych, aby všichni byli šťastní. Zatím se tak neděje, ale možná by stálo za to dát lidem na výběr. Koneckonců, právo svobodné volby ještě nikdo nezrušil,“ řekl třeba.