doporučujeme
Rozhovor 24 –
07. 11. 18

Je důležité mít možnost vyjádřit své problémy vhodným způsobem

Behçet Çelik je turecký spisovatel, povídkář a esejista, který se narodil v roce 1968 v Adaně. Vystudoval práva. První povídku publikoval v devatenácti letech v nejstarším dosud vycházejícím tureckém literárním časopise Varlik (Přítomnost). Za povídky sklízel řadu cen a shrnul je do osmi knih.

Jeho povídky jsou jazykově i obsahově úsporné, na malém prostoru umí popsat věci, které jiní zahrnují do rozsáhlejších próz. V roce 2009 Çelik publikoval první román Dünyanin Ugultusu (Hukot světa). „Věřím, že literaturou lze prohlubovat schopnost empatie. Literatura pomáhá propojovat naše příběhy s příběhy lidí kolem nás. Nastavuje nám zrcadlo. Když sledujeme cizí příběh, zabýváme se tím i sami sebou. A to není málo,“ říká autor.

„My Turci se už léta holedbáme tím, že naše země je mostem mezi Východem a Západem. Mostem nejen v geografickém, ale ještě daleko více v kulturním slova smyslu. V této metafoře, kterou neustále opakujeme, aniž bychom se nad ní hlouběji zamysleli, je skryta skutečnost, že se jednoznačně nepovažujeme ani za ty z Východu, ani ty ze Západu. Domníváme se, že to značí naši přináležitost k oběma stranám a že naše pozice je tím výjimečná,“ napsal v eseji, který před MAČem 2018 otrikl časopis Respekt.

„Při psaní příběhu nezáleží na tom, zda bude klasický nebo moderní. Je ještě něco jiného, co mě nutí, abych ten příběh napsal. Na druhou stranu je možné, že to, co činí příběhy moderními, se může změnit. Existuje totiž jistý zmatek jednoduchosti. Váha vnitřního monologu v moderním příběhu působí jako oko kamery, jenže v příběhu může vystupovat hlavní postava, která nevydává žádný vnitřní zvuk," naznačil v jednom rozhovoru. „Je totiž důležité mít možnost vyjádřit své problémy tím nejvhodnějším způsobem.“

Autor popsal i proměnu čtenářů knih. „Dnešní mladí čtenáři mají větší zájem o akční žánr, nudí se u vět popisujících scénu. Narodili se do vizuálního a dynamického věku, jejich vnímání je tak nastaveno. Nicméně literatura je pohyb života v jazyce, fikce a nakonec hledání jiného a nového výrazu.“

Nabídl i jeden příměr postavení literatury v současném světě. „V ekonomice existuje pravidlo, že špatné peníze umí vyděla dobré peníze. V literatuře a nakladatelském světě však špatné písmo vylučuje dobré psaní,“ vyznal se. „Příběhy a literatura bývají skryty ve slabých a malých detailech našeho života... Věřím, že literatura dokáže měnit svět, možná ne v sociálním smyslu, ale v individuálním. Kromě toho přispívá k sociální změně prostřednictvím jednotlivých lidí, které sleduje a o nichž zanechává stopy.“

„Perspektiva, kterou nám literatura poskytuje (získáváme ji například i při psaní), je mimořádná, velmi odlišná od tradiční formy rozjímání. Literatura nám nabízí kreativní dotek nejen v oblasti psaní, ale také v našem postoji k životu.“