Ivan Binar se narodil v roce 1942 v Boskovicích. Vystudoval češtinu, dějepis a výtvarnou výchovu na Pedagogickém institutu v Ostravě. Poté pracoval jako učitel v Dolním Benešově, pak byl tři roky pedagogickým pracovníkem v ostravském Domě pionýrů a mládeže. V letech 1968 až 1971 byl redaktorem měsíčníku Tramp.
V letech 1971–1973 byl vězněn za pobuřování. V roce 1977 emigroval do Vídně, kde se živil jako překladatel a restaurátor keramiky. Po šesti letech přesídlil do Mnichova, kde působil v redakci Svobodné Evropy. V roce 1994 se vrátil do Prahy.
Vydal na dvacet knih. Píše pro děti – například Kam se poděl Jeníček (2016), pro dospělé – Jen šmouha po nebi (2013) nebo Peckova jáma (2016).
Binarovou první publikovanou prózou byla mikropovídka Sny v láhvi v Mladém světě (1962), psal písňové texty pro ostravské Divadélko pod okapem v Repertoáru malé scény, povídky v Červeném květu, v brněnském Kurýru, v Sešitech pro mladou literaturu, pohádky v pořadu Hajaja pražského rozhlasu.
„Tenkrát byl strach naším každodenním průvodcem. Člověk se bál, že ztratí sebe sama, že podlehne, že nevydrží ten každodenní tlak. Dneska se bojím expandujícího Putinova Ruska s jeho imperiálními choutkami. A taky našeho pana prezidenta, jeho kamarádšoftů s Ruskem, jeho podivných bonmotů; toho, jak rozděluje zemi a jakou dělá mezinárodní ostudu,“ řekl v rozhovoru na Literární.cz.
„Současný stav české literatury nehodnotím, některé knížky si rád přečtu. Obzvlášť rád mám všecko, co napsala Anna Zonová, protože píše o tom, o čem bych já psát nedokázal. Žádný tuzemský ani zahraniční autor mě neinspiruje. Inspiruje mě leda Pán Bůh,“ uvedl v jedné z odpovědí rozhovoru.
Na Měsíci autorského čtení v roce 2014 četl i v Ostravě. „Cítím se jako Evropan, ale je pravda, že v Ostravě jsem zažil všechny nejdůležitější okamžiky svého života. Jen doufám, že tady neumřu. Mám chalupu nedaleko Fulneku a při té příležitosti se tady do Ostravy dostanu tak jednou za rok,“ řekl Martinovi Jirouškovi do severomoravské mutace MF DNES.