Svět se prostě takto vyvíjí a každý si může svobodně vybrat, co mu blaží duši

Před 50 lety slovenský autor Dušan Dušek vstoupil do literatury a před zhruba 40 lety knižně debutoval. Psal filmové scénáře, rozhlasové hry a knihy pro děti. „Psal jsem kdeco a měl jsme štěstí, že jsem se ve filmu na začátku potkal s režisérem Dušanem Hanákem. Psal jsem to společně s režiséry, což mi dávalo jistotu, že to, co jsem napsal, se také ve filmu objevilo,“ poznamenal prozaik.

Vydal knihy Vták na jednej nohe (2003), Zima na ruky (2006), Holá veta o láske (2010), Melón sa vždy smeje (2013). Je laureátem prestižní Ceny Dominika Tatarky. „Raději čtu, než píšu, ale čtu sám a potichu,“ poznamenal. „Každý čtenář si čte svou rychlostí, svým způsobem, a to se nedá nahradit.“

„Autor nikdy nemá jistotu, že to, co napsal a co tím zamýšlel, že to tak čtenáři vždycky pochopí. A mně se líbilo, když jsem se dozvěděl, že mé texty lidé vidí jinak," přečetl ukázku textu, který na MAČi představil. Vychází přitom hodně z autobiografických zkušeností.

Ponožky pred odletom je jeho poslendí dílo, jež vydalo nakladatelství Slovart a uvedlo ji slovy: „Dušan Dušek aj v tejto knižke kradne zo života. No nielen sebe, kradne všade, kde sa dá, zapisuje si za uši každú dobrú vetu, ktorú začuje. Ponúka nám svoj obdiv k hovorovému jazyku, k viere, že to najlepšie vždy zaznie v rozhovoroch ľudí.“

„Paměť funguje v době života člověka vždy trochu jinak. S věkem jednak přibývá, ale současně z ní i ubývá, protože některé skutečnosti se do paměti schovají tak, že se už neobjeví téměř nikdy. Ale jsou i šťastné chvíle, kdy se díky nějakému vnějšímu impulzu může člověk vrátit k zapomenutému. Paměť proto nazývám ohništěm, které doutná, a když se poštěstí správně fouknout, z jiskřičky je plamínek. Znenadání člověku někdo cosi připomene a najednou se zjeví něco, na co si nevzpomněl desítky let,“ popsal v jednom rozhovoru.

Jinde zase na adresu čtení na internetu a mladých lidí pronesl: „Já však budu ten poslední, kdo bude říkat, že čtení na internetu je úpadek. Svět se prostě takto vyvíjí a každý si může svobodně vybrat, co mu blaží duši. Vím, že jistá část lidí nezůstane pouze u internetu a bude mít chuť číst i nějakou prózu, poezii, eseje, korespondenci, deníky, paměti a jiné zázračné texty.“