Halyna Petrosaňak přivezla z Ukrajiny nenápadnou evropskou eleganci
Ukrajinská básnířka a překladatelka přivezla do Brna poezii kořeněnou vzduchem svého rodného kraje, nad kterým se návštěvníci MAČe v roce 2015 mohli spolu s autorkou proletět balónem. Představila tam totiž svou sbírku Let balónem (2015).
|
Přešli jsme hranici Na cizích polích trhali květiny, tiše říkali slova jazyka prvně slyšeného. Pod širým nebem jsme nocovali a vlast našimi sny pronikala čím dál méně. Pečeť neměnného pevně otiskla se v její zimní krajině, v místa vznešená a drsná. Z paměti mizely občasné hlasy ptáků, vůně domova, příhodný zdál se být opar zapomění, ničemu nevadil. Jako svou vlastní jsme přijímali zemi námi vybranou. A život tady nás těšil v míře nejvyšší, však rozpaky při všedních rozmluvách čas od času probouzely jméno záhadného Odyssea, podivného starce z Itaky. |
Překvapila navíc všechny svou češtinou, v devadesátých letech během psaní disertace totiž vycestovala za prací do České republiky, vydělávala si v horském hotelu v Krkonoších, kde se naučila dobře česky.
Vydala čtyři sbírky, za báseň z první sbírky dostala cenu Bu-Ba-Bu. Připojila k této události i veselou historku z předávání: součástí ceny totiž byla láhev vína, šlo přitom o nejdražší víno z nejbližšího obchodu.
"Přišel mi tehdy gratulovat pán v bílých kalhotech, ale láhev vína spadla, rozbila se a polila mu kalhoty," prozradila básnířka.
Sbírka Let balónem je věnovaná rodnému kraji v Karpatech, který leží v sousedství rumunských hranic. Ten postihla jakousi sérií jednotlivých vyjímatelných fotografií, jde o jakési básně na druhé straně.
Halyna Petrosaňak raději píše v rýmované formě, ve které se pečlivě věnuje hledání správného slova, aby to "sedělo". U volného verše prý mívá špatné svědomí, zda báseň vyzní tak, jak si přála, když jde autorům skládání veršů tak snadno.
Karpaty představují hlavně horské oblasti, takže autorka líčí svůj vztah k horám, k přírodě a básně nadívá přírodními metaforami. Třeba její syn ve třech letech okomentoval obrázek hor jako "Velké jámy", což použila také jako metaforu.
V debatě například odpověděla na jeden z dotazů takto: "Často si v roli čtenářky říkám, co tím chce básník říct. Přála bych si, aby se poezie psala srozumitelně, pro širší okruh čtenářů. Nesnažit se o co největší originalitu. Poezie by měla obsahovat jednoduchost, pravdivost, hloubku."
Dotkla se i téma náboženství. "Jde o to, že jsme nevznikli spontánně sami od sebe z ničeho nic, náš život má význam a smysl a o tom je třeba přemýšlet."
Kritik Vasyl Karpjuk o ní napsal, že „kvůli své skromnosti promlouvá tiše a nepřitahuje mnoho pozornosti, což je další důvod si ji vyslechnout“.
