Kononenko: Lidé čtou stále méně, proto píšu krátké povídky
Jevhenija Kononenko se narodila v Kyjevě a vystudovala matematicko-strojní fakultu Kyjevské univerzity a francouzskou filologii na Kyjevském institutu cizích jazyků. V roce 1993 se stala laureátkou ceny Mykoly Zerova za překlad antologie francouzských sonetů. Je členkou Národního svazu spisovatelů a Národní asociace ukrajinských spisovatelů.
Je autorkou básnické sbírky Valčík prvního sněhu (Kyjev 1997), sbírek povídek Velký námět (Kyeiv 1998), Prostitutky se také vdávají (Lvov 2004), Schůzka v San Francisku (Kyjev 2006); románů Imitace (Lvov 2004), Zrada. ZRADA made in Ukraine (Lvov 2002) nebo třeba Nostalgie, Oběť zapomenutého mistra, eseje Bez chlapa (Lvov 2005) a dětské knihy Infantazie: Na motivy básní Clauda Rouxe (Kyjev 2001).
V roce 2015 Český rozhlas natočil její povídku Telefonická elegie: Na úřadě se dá starý muž do řeči s vrstevnicí. Pozná v ní předválečnou kamarádku. Tak začnou noční rozhovory dvou seniorů, které jejich příbuzní berou jako břemeno. Nejraději by se jich zbavili a nastěhovali se do jejich bytů.
„Její povídky jsou plné otevřených zpovědí, týkajících se nejintimnějších věcí člověka, dovede promluvit syrově, ale přesto lidsky. Hrdiny nesoudí, nekomentuje jejich počínání, jen je předkládá,“ stojí na webu Českého rozhlasu.
„V raných dílech Kononenko je znát silný vliv francouzských klasiků (především Guy de Maupassanta), později se vytříbil její specifický styl, v němž se plynule střídají kratší vyprávěcí kusy s živými, psychologicky dobře vypracovanými dialogy a smyslem pro napětí. Tematicky se věnuje současné ženě a jejím problémům, nesnaží se před čtenářem cokoli skrývat, a to jak z běžných životních situací, tak z niterných hnutí mysli hrdinek,“ napsala o ní Rita Kindlerová na webu iLiteratura.cz.
Nesamostatní muži
„Mám ráda krátké prózy, protože lidé čtou stále méně,“ vysvětlila v Brně. „Většinou spisovatelé píší romány, ale přitom jsou v nich materiály na krátkou povídku. Teprve z toho, co se do krátké prózy nevleze, je možné napsat román,“ dodala.
„Byl to nejstrašnější den našeho života, Sousední osmipodlažní dům zasáhla bomba. Sbaleno jsme měli už dávno,“ líčí pohnutky Ukrajinců, kteří prchají před válkou. „Už zítra možná mohou přijít oni. Přijdou oni, je to nejhorší,“ četla z novely, která se pod rukou autorky postupně mění ve větší dílo.
V debatě padla otázka na její feministické zaměření ukrajinské prozaičky. Co nejvíc mužům vyčítá? „Ano jsem na Ukrajině považovaná za autorku, která píše ženská témata... Mužům vyčítám nesamostatnost. V Sovětském svaze byli ti nejlepší muži vychováváni a jejich děti pak byly často vychovávány v ústavech. Vyčítám jim prostě tu jejich nesamostatnost,“ vysvětila.
