Autor románu Selský baroko a dalších próz i básní Jiří Hájíček slaví padesát

Spisovatel Jiří Hájíček dnes vstupuje do gangu padesátníků. Autorskými čteními žije naplno a naprosto – jeho kalendář už se plní termíny zářijových a říjnových setkání se čtenáři, mezi nimiž nechybí ani zvučné stanice jako Berlín nebo Düsseldorf.

Jeho románová tvorba je pevně spojena s jižními Čechami, s jejich typickým venkovem, který uchovává zemitou „selskou“ tradici, jež se tak obrazně a ladně zvučně v knihách popisuje.

Jenže autora přepadla i touha po poezii. „Bavím se poslední dobou psaním haiku do svého diáře. Říkám tomu spíš trojverší, protože přesná pravidla haiku asi nedodržuju. Je to hodně úsporná forma, zapisuju si nápady hlavně ráno v kuchyni při snídani. Takže prostředí je moje kuchyně, říkám tomu kuchyňská haiku. Vystupují tam kuchyňské spotřebiče, žaluzie a taky výhled oknem ven a třeba zvuky z ulice,“ prozradil v červenci na www.h7o.cz.

„Asi nebudu nikdy psát o intelektuálech nebo fantasy,“ přiblížil svou vášeň pro zobrazení obyčejného života a obyčejných lidí. „S Jáchymem Topolem jsme se bavili o asociaci spisovatelů a řekli jsme si, že jsme oba takoví vlci samotáři. Asi zůstaneme ňák stranou, ne,“ přiblížil společnou povahu s další tuzemskou litrární hvězdou.  

Hajíček se dotkl i smyslu autorských čtení. „Čtení jsem absolvoval hodně a někdy si své texty čtu i nahlas a představuji si, jak ten text budou asi vnímat čtenáři,“ popsal romanopisec.

Jako vlk samotář působíte jako hodný člověk, hodný bankovní úředník, zazněl jeden dotaz z publika. „Jiří Hájíček je takový mírný vlk, který loví literární ceny,“ shrnula později moderátorka večera.

Mění se nějak vaše psaní? „Nemám čas na psaní, Topol to taky říká pořád. Když ten čas mám, tak dva tři dny v kuse. Moje metoda psaní se nezměnila, ale něco se chystá. Nový literární hrdina nebude melancholik, ale bude bojovník a půjde do boje, což si myslím, že je teď potřeba,“ odpověděl. 

„Kolikrát těm kritikám ani nerozumím Jeden kritik třeba napsal, že moje knížka šustí papírem, říkal jsem třeba Mirkovi Balaštíkovi z Hosta.“

„Myslím, že na každou knihu vyjde vždycky celé spektrum recenzí, od kladných až po negativní a moje knihy nejsou výjimkou. (...) Já třeba zažívám zajímavé věci s románem Zloději zelených koní. Po loňské premiéře filmu se mi přihlásil další čtenář, hledač vltavínů, který má doma první vydání románu z roku 2001, úplně odřené a ohmatané, tvrdí, že román je o něm a že ho přečetl už jedenáctkrát. Už několik dalších chlápků před ním mi řeklo: „Ty vole, ten román je o mně…“ prozradil například v Hostu on-line.