doporučujeme
Bratři a sestry Dona Quijota de la Mancha 12 –
29. 11. 17

Benavides: Jsem rád, že mám domov v Peru i ve Španělsku

Spisovatel a novinář Jorge Eduardo Benavides pochází z druhého největšího města v Peru – Arequipy, ale žije ve španělském Madridu. Jedenáct let strávil na Tenerife, kde spolupracoval s nedělní přílohou listu Diario de Avisos; založil a řídil Dílnu literární tvorby Entrelineas (Mezi řádky), spolupracoval s literárními časopisy, jako je Renacimiento a kulturní příloha novin El País, Babelia.

Vedl také kurzy tvůrčího psaní na univerzitách v Limě, madridské Complutense, v Granadě a La Laguně i v institucích v Miami, Bostonu a New Yorku. 

Benavides vydal Knihu povídek a další vyprávění (1989) a romány Los años inútiles (Zbytečné roky2002), El año que rompí contigo (Rok, kdy jsem se s tebou rozešel; 2003), Un millón de soles (Milion solů; 2008) a El enigma del convento (Záhada konventu, 2014). Za svou tvorbu získal řadu cen.

Nový svět

Není bez zajímavosti, že ve španělské literatuře patří k autorům, kteří pocházejí z jiných zemí, nebo žijí jinde – jako Vanessa Montfort (Madrid a New York) či David Llorente (Praha). Ostatně ona dvojdomost se v tamní literatuře nosí již od objevení Nového světa.

„Do Španělska jsem odešel v roce 1990, v době, kdy byla společenská situace v Peru mimořádně obtížná. Dokončoval jsem tehdy svůj román Los años inútiles, který pojednává právě o tomhle pro Peru tak temném období. Samozřejmě, je to jen román, ale popisuje události, které jsem skutečně prožíval,“ prozradil redakci Větrných mlýnů.

„Svůj život ve Španělsku jsem zasvětil psaní. Přestože pro mne byl odchod z vlasti bolestný, svého rozhodnutí jsem nikdy nelitoval,“ doplnil. „Jednou z mých největších životních výzev bylo přestěhovat se z mé rodné země, tedy z Peru, do Španělska.“

Děj autorových povídek a románů se často odehrává v peruánské metropoli Limě. Benavides proto přiznává, že mu Peruánci vyčítají, že jeho Lima je příliš „španělská“ a neskutečná, přestože autor peruánskou společnost dobře zná a do země pravidelně jezdí. „Jen využívám možnost pozorovat ji zvnějšku a všímat si věcí, které ti, kteří se pohybují uvnitř, vidět nemohou,“ líčí.