Laco Kerata: Různorodost je hodně inspirativní
Laco Kerata v roce 1989 absolvoval divadelní režii na Divadelní fakultě Vysoké školy múzických umění v Bratislavě. Už během studií režíroval v Divadle SNP v Martině. V roce 1991 se stal spoluzakladatel divadelního souboru Stoka v Bratislavě. Věnuje se poezii. Vydal básnické sbírky Hriešny spánok (1991), připravil autorský výběr ze svých básní z 90. let Prišiel som, videl som… (2000).
Věnuje se hlavně divadlu, psal hry s prvky absurdního dramatu: Večera nad mestom (1994). Napsal rozhlasové hry Chrobáci v škatuli a Do teplých krajín i hru pro děti a mládež Na hladine. Výběr z jeho rozhlasové dramatické tvorby vyšel knižně pod názvem Rádiové hry (1999), Večera nad mestom (2001). Je autorem povídkové knihy Mám sa… (2004) a novely Zlý herec (2009).
„Píšem na všetky strany,“ řekl v rozhovoru pro SME herec, scenárista, režisér a spisovatel Laco Kerat. Ten také přiznal, že ho ke psaní prózy přiměl neúnavný „lovec a pábitel“ slovenských literárních talentů Koloman Kertész Bagala. „Oslovil ma, či by som sa nepustil do románu. Argumentoval, že on i mnohí ďalší považujú moje poviedky i básne za zaujímavé, takže by stálo za pokus napísať niečo väčšie, rozsiahlejšie, viacvrstevnejšie.“
„Bližšie je mi vymýšľanie, inklinujem k fantazmagorickejšej tvorbe,“ pokračoval ve svém literárním vyznání. „Osobitne pri písaní pre divadlo ide skôr o absurdnejšie veci.“
V rozhovoru upozornil i na svou tvůrčí roztěkanost, ovšem záměrnou. „Mám veľa vecí rozrobených, píšem na rôzne strany, a k tomu režírujem a hrám. Vyzerám teda dosť nesystematicky. Na druhej strane je to však aj relax, možno keby som sa dlhodobo venoval vždy len niečomu, tak by som sa v tom trochu utopil. Rôznorodosť je vlastne inšpiratívna. Myslím, že vždy budem robiť viac vecí naraz, neviem si predstaviť, že by som súčasne nehral divadlo, nepísal a nerežíroval.“
„Laco je tvorca, ktorý je pre mňa takmer nerozlučne spätý s nonsensom. Veľmi dobre si doteraz pamätám okamih, keď som po prvýkrát prišiel do kontaktu s jeho textom. Bolo to pre mňa v rámci slovenskej literatúry niečo nové a bláznivo veselé. Lacov humor, a nielen ten literárny, má totiž korene v tom, ako buduje asociatívne reťazce,“ popsal jeho autorský přístup publicista, dramatik a prozaik Karol D. Horváth.
