Ljubko Dereš: V Dillí je člověk bohatý už tehdy, když má vlastní boty
Dalším dílem cyklu Ukrajinská čítanka, kterou v produkci Větrných mlýnů odvysílaly Česká televize, Telewizja Polska, Rozhlas a televízia Slovenska, je medailon spisovatele a esejisty Ljubko Dereše v režii Petera Kerekes. Igor Garmaš, ředitel Art-centra v Záporoží, o něm řekl, že patří mezi nejžádanější ukrajinské autory a je populární hlavně mezi mládeží.
Narodil se v roce 1984 ve městě Pustomyty ve Lvovské oblasti. Vystudoval ekonomii ve Lvově. Stal se vycházející hvězdou ukrajinské literatury už v osmnácti letech, když vydal román Kult (2002). Napsal řadu dalších knih: Uctívání ještěrky (2002), Arche (2005), Trocha temnoty (2007), Poslední láska Asury Maharádžy (2013) či Písně o lásce a věčnosti (2014).
Ve svých románech píše o mladých lidech a příbězích jejich života – sex, drogy a mystično. Jeho oblíbeným tématem je užívání halucinogenních látek. Říká: „Souhlasím se všemi obviněními, která na adresu mých děl zazněla: přesně tak to je.“
Dereš je spisovatelem, který hledá hlavně moudrost a tlumočí ji v dílech jazykem svých vrstevníků. „Věřím ve společný základ všeho. Existují určité zkušenosti, které považuji za základní, které jsou podstatou lidské přirozenosti. Pro mě je tímto základním postojem láska... Možná že můj postoj není vždy racionální, ale umožňuje mi vstoupit do společnosti, ve které jsou Kristus, Mohamed, Buddha, kde jsou nejlepší představitelé lidstva,“ uvedl v rozhovoru pro web Zn.ua, kde zdůraznil, že: Nejlepší motivace lidskosti pochází z moudrosti.
Také rád vyráží na cesty za poznáním. „Nejprve jsem navštívil severní Indii, město Manali, pak Dharamsalu, kde leží dalajlámova rezidence. Před dvěma lety jsem byl v Allahabadu, Varanasi a Puri. To, co nazýváme chudobou na Ukrajině, je často luxusem a někdy nedosažitelnou životní úrovní pro hinduisty. V Dillí je člověk bohatý už tehdy, když má vlastní boty," uvedl.
„Samozřejmě všechno se mění. Když začala "západizace" Indie, staré dobré patriarchální hodnoty začaly postupně ustupovat. Ve velkých městech je nyní mentalita stejná jako v Americe, stejná jako v Evropě. Mizí tradiční indické oblečení, etiketa, rozměr života ...“
„Zdá se mi, že zklamání z hmotného života pokračuje – zklamání z možnosti realizovat se kariérně, v rodinných vztazích, v kultuře a společnosti. Jsem absolutní pesimista ohledně hmotného života a zhoršuje se to rok od roku. Ale jsem naopak nenapravitelný optimista všeho, co se týká vnitřního života člověka. Pokud jde o mě, podmínky na Ukrajině jsou nejlepší k tomu začít se seberealizovat – abychom konečně zastavili úzkost, pochopili, proč v tomto životě musíme vydržet tolik utrpení.“
Podle Dereše je téměř nemožné nepsat o sobě. „Spisovatel nemůže vnímat jinou osobu, aniž by ji nechal proniknout skrze svůj vnitřní svět.“
Člověk musí podle Dereše naplnit svůj život především duchem, ideou, něčím nehmotným až "nelidským". „Jestliže "světová vláda" existuje, je ve skutečnosti vedena jen chtíčem, závistí a chamtivostí, hněvem, vášní. Myslím, že to jsou skuteční nepřátelé, kteří tlačí lidi k tomu, aby se pro tento svět trápili,“ poznamenal v rozhovoru.
