Jméno spisovatele Miloše Urbana je opět aktuální: knihkupci nabízejí čtenářům jeho nejnovější novelu Závěrka (2017). Do Brna však v roce 2014 přivezl jinou čerstvou knihu: Přišla z moře. Ale nečetl z ní.
Ukázka z Hastrmana Musel jsem se vrátit na hráz, kde na mě bylo odevšad vidět. Světla bylo jak o polednách. Červnová noc předstírala den. A mě uklidnilo, že nejsem sám, kdo vypadl z role. Obrovské kulaté hvězdy se rozpily po obloze a splynuly jedna s druhou, zanechavše mezi sebou jen titěrné černé čtverečky všehomíra. Rybník se třpytil jako oceán pod Jižním křížem a mrtvý strom ležící uprostřed se proměnil v korálový útes. Za ním na druhém břehu někdo stál. Zelený kabát s dlouhými šosy, zvednutým límcem a zlatými knoflíky. Jezdecké kalhoty a holínky ke kolenům, rozepnutá žlutá vesta a rozhalená košile. Z bělostného límce však čouhala protáhlá hlava štiky s velkýma očima a hubou plnou špičatých zoubků. |
Přečetl povídku „Ester a rasisti“, která byla zařazená do souboru povídek různých autorů Milionový časy. Povídky pro Adru.
„Dneska se Ester do učebny nechtělo. Co když tam bude ten černoch? Co když jede z Kralup, aby se přihlásil na její kurz češtiny pro cizince? Vešla do budovy a pár minut na to do třídy. Studenti tam už byli. Pár se jich jako obvykle opozdilo. Černoch nepřišel. Přesto cítila, že nemůže začít hodinu jako jindy. Seděli a čekali. Dívali se na ni. (...) Samo ji překvapilo, když ze svého místa před tabulí řekla: Víte, měla jsem cestou do práce takový nepříjemný zážitek...“
Hovořil s fanoušky MAČe o novém vydání knihy Hastrman (ta získala Magnesii Literu za prózu v roce 2002), která se dočká i své filmové verze.
„Mám ji nejraději ze svých knih,“ přiznal v besedě. Když psal Hastrmana, zamiloval se do postavy dívky Katynky, když ji tvořil, což mu zkomplikovalo život, protože v ženách, které potkával, hledal Katynku.
„Moje jméno je fikce, asi jsem se měl stát autorem fiktivních příběhů,“ prohodil s tím, že příjmení Urban má po nevlastním otci a narodil se jako Svačina. Má dvojče Martina a je fascinován dvojníky a dvojčaty, což se odráží i v jeho tvorbě.
Prozradil i scénář architektonicko-literárního projektu Urbo Kune: tým architektů vytvořil model fiktivního města a vymyslel jeho funkce. Hlavní město Spojených států evropských čeká na své využití, Urban napsal příběh knihovníka, který přichází do města a odhaluje, co se za jeho zdmi skrývá.
Urban se nerad účastní autorských čtení, protože si uvědomuje nedostatky publikovaných knih. Začínal totiž jako překladatel a vadily mu chyby v původním textu, které se snažil opravovat, proto se stal i autorem.