Video měsíce: Umělci se vesměs bojí psychofarmak, říká Norbert Holub
Galerie seriálu Video měsíce získala další tvář. Básníka, lékaře, redaktora, překladatele, možná už i literárního matadora brněnského, křižáka slova a rybáře poetů z nepaměti... Norberta Holuba.
Norbert Holub patří k literátům takzvaného královopolského okruhu, který se semknul okolo básníka a učitele Víta Slívy. Narodil se v roce 1966 v Jihlavě a gymnázium absolvoval v Brně, kde vystudoval i Lékařskou fakultu Masarykovy univerzity. Zabývá se psychosomatikou a psychosociálním pojetím medicíny. Je básníkem, lékařem, překladatelem i publicistou a věnuje se dílu Jana Zábrany.
Kritikou bývá označován za básníka humoru a skepse, tvůrce jazykové i výrazové kreativity, též překladatele a publicistu. Po debutu Zrcadlo pod jevištěm (1989) vydal další knihy, třeba Status idem (2006). „Netrápí jej nedostatek originality,“ napsala o tomto díle Lenka Sedláková, „ale pouze to, jak divokého hřebce iracionality zkrotit a nenechat ho samoúčelně běhat po bílé stránce.“
Holub patří k brněnskému fenoménu píšících lékařů, na což narazil i J. Erik Frič, který vedl s básníkem rozhovor pro časopis Uši a vítr. „Obávám se, že lékaři a básníci toho mnoho společného mít nemusí, vyjma jistého stupně inteligence. Brněnská kumulace básnících doktorů je zřejmě úkazem nejméně evropského rozměru (Robert Fajkus, Marek Fencl, Norbert Holub, Petr Hrbáč, Štěpán Rusín, Vladimír Šrámek). Pak jsou tu ještě lékaři, kteří s Múzou koketují či koketovali (Miloš Holub, Ondřej Zahradníček ad.) K tomu připočtěmež ještě básníka a psychologa Martina Švandu. Nutno ještě připomenout, že všichni jmenovaní (až na Ondřeje Zahradníčka) dlouhodobě pracují (či pracovali) jako klinici (nejproslulejší český básník – lékař Miroslav Holub – klinickým pracovníkem nebyl).“
„Co se týče specifik umělců, dá se mj. říci, že se vesměs bojí psychofarmak (samozřejmě že ne všichni, Vladimír Holan byl v oblasti hypnotik, ale bohužel pouze v tomto symptomatickém ranku, dokonce farmakofágem), a to často z bezdůvodných obav, že jim „chemické“ léky vymažou kreativitu (ovšem i voda je chemická sloučenina, H2O, o etylalkoholu nemluvě – CH3CH2OH.),“ vysvětlil Holub.
V rozhovoru padla i pochvala Měsíce autorských čtení. „V oblasti autorských čtení mám zážitky od frustrujícíh akcí pro několik zapomenutých zoufalců až po nadějeplné akce typu větrácích MAČů, kdy například na Petra Hrušku loni přišlo 150 pozorných diváků. Ano, Měsíc autorského čtení je velmi dobře vymyšlený i realizovaný „projekt“, jak se dnes říká, ale přece jen to není věc nějaké každodennosti, v tomto skoro dávám přednost „několika zapomenutým zoufalcům“, nějak je mi to bližší. Ale to je osobní věc,“ uvedl básník.
„Literatura je samozřejmě v krizi, poezie vůbec, takže tam ten čtenářský zájem není veliký, ale nějaké publikum přece jenom, byť skromné, existuje…“ popsal před lety Norbert Holub aktivitu Welesu, jehož je členem, při autorských čtení na někdejší Skleněné louce v Brně. „My se samozřejmě snažíme vytvořit soustředěnou atmosféru, aby poslouchali, vydrželi, ale nesmí se to s délkou samozřejmě přehnat. Musí to být pestré. Vždycky vystoupí tak pět šest lidí, nějaká hudba k tomu, ale to pojetí je takové tradiční samozřejmě.“
