Předvést jazyk pořád ještě neumí nikdo jiný než básník, vzkázal Borkovec

„Petr Borkovec je pozoruhodný tím, že se od 90. let věnuje soustavně poezii jako překladatel a autor. Tento systematický básník nám přečte svoje povídky,“ zaznělo v úvodu večera z úst moderátorky, která následně ukázala publiku útlou sbírku povídek Lido di dante.

Autor okomentoval projekci úvodního videa: „Je na něm vidět, že je dobře, že nejsem herec. Jak by řekla moje žena: Vypadáš tam, jako když jdeš ven čůrat.“

„Povídky jsou delší a nehodí se číst je celý. Vybral jsem takový kusy. Chtěl bych, abyste odcházeli s nějakou představou o tom místě, který má světlou i temnou stránku. Je to malý nenápadný Lido, který na webech cestovních kanceláří nemívá nejlepší hodnocení, leží sedm kilometrů od Ravenny.“

„Neseznamuju se s lidma úplně snadno a mít takovýhle italský kamarády je pro mě velký dobrodružství a zvláštní výhra, za kterou nemůžu, ale moje žena je odtud, takže my tam jezdíme,“ dovysvětlil.

Z debaty, o vývoji tvorby od poezie k próze
„Když píšete prózu, jdete do toho víc po hlavě, než když píšete v básni, ty slova si víc uvědomujou samy sebe nějak jinak. Ty slova jsou důležitý a rytmus, etymologie, to jsou takový zpomalovací efekty. Tak tady je to rychlejší.“

Překlady
„Vždy jsem si vybíral sám autory, kteří byli moji bozi, který jsem miloval, to, co psali, jak žili a jak vypadali... a takový autoři vás nějakým způsobem ovlivní. Nechat se ovlivnit je v pořádku.“

„Vlivy a vzory jsem více přibíral, než ztrácel.“

Básníci
„Různost, kterou v současné české poezii cítím, je prima. U mladších básníků sleduju, že oproti mý generaci víc vědí, co tam maj, vědí, jak ta kompozice vypadá, dovedou o ní dobře mluvit, dovedou odkazovat k nějakejm věcem. Já jsem to neuměl. Jaromír Typlt to uměl už v roce 1991. Já jsem byl víc mlčenlivej a intuitivní.“

Má poezie budoucnost?
„Básnický text představuje jazyk v nějaký velmi vypjatý, dokonalý, co nejdokonalejší podobě, kdy jazyk hraje všema barvama, ukazuje všechny možnosti a kvality. Takhle předvést jazyk pořád ještě neumí nikdo jiný než básník. V tomhle smyslu verše na stránce přežijou.“