Lidé na Ukrajině víc čtou a chodí na literární akce. „Jsou v lepší kondici.“
Sofija Andruchovyč se narodila v roce 1982 v malebném západoukrajinském městě Ivano-Frankivsku, které v literatuře proslavil takzvaný „stanislavský fenomén“, jehož podstatou byla koncentrace postmoderních autorů na jednom místě.
Je dcerou Jurije Andruchovyče, velmi známého ukrajinského spisovatele, a manželkou blogera Andrije Bondara (psali jsem o něm ZDE). Napsala prózy Losos (2007) a Felix Austria (2014), román, v němž se jedna podivná rodina stala klíčem k minulosti rodného města a ukrajinského mýtu „šťastného Rakouska“.
Přiznává, že její slavné příjmení způsobilo nestandartní začátek umělecké kariéry. „Začala jsem psát asi v šestnácti letech. Chápala jsem, že moje příjmení by mohlo být jistou překážkou, a tak jsem přihlášku do soutěže pro začínající spisovatele podala anonymně. A získala jsem druhé místo,“ líčila autorka.
Na Ukrajině se více čte
Sofija Andruchovyč porovnala tuzemské a ukrajinské literární dění. Podle Petra Minaříka je totiž tamní literatura možná v lepší kondici než ta česká. „Myslím, že Češi o ukrajinské literatuře vědí málo, ale zvědaví jsou velmi,“ uvedl pro Radio Wawe.
To ve vysílání potvrdila i Sofija Andruchovyč. „Dá se říct, že navzdory situaci lidé víc čtou a chodí na literární akce. Protože je státní správa velice zničená, začala se probouzet občanská společnost.“
Hledání
Její manžel a ukrajinský autor o Sofii tvrdí, že je „hloubavý přemýšlivý typ“. Dokazuje to tento úryvek, který slyšeli i diváci na MAČi v Brně. „Ach, já jsem pro tebe jen otravná ozvěna v prázdném domě. Miska, v níž se vaří vejce naměkko ke tvé snídani. Stín, který se stará o tvoje noční močení.“
Felix Austria je román o Haliči v roce 1900 ve městě Stanislavovo, které se dnes jmenuje Ivano-Frankivsk. „Nešlo mi vyloženě o to sledovat mýtus Rakouska-Uherska, spíš mě přitahovala fantazie a představa, jak v té době život v mém rodném městě vypadal,“ prozradila na Vltavě.
Její hrdinka, Adéla, se ubírá stejným procesem hledání jako autorka. „Teď chápu, že právě toto je v současnosti důležité i pro jiné lidi na Ukrajině. Takže si myslím, že je dobře zkoumat tu část historie, která je neprobádaná, hledat otázky a odpovídat na ně,“ popsala autorka.
