Poezie, pokud je, dnes připomíná kámen, jindy cihlu..

MAČ roku 2011 – představující polské autory – pozval ke čtení také básníka Tadeusze Dąbrowského. Četl především ze své sbírky Czarny kwadrat (2009). Do češtiny sbírku Černý čtverec přeložil Jiří Červenka (2015).

Dąbrowski byl žákem polského básníka Tadeusze Różewicze, bývá řazen do klasického proudu a také k duchovní poezii. „Je nejhorší, když básník mluví sám o sobě. Můj oblíbený básník Tadeusz Różewicz říkal: ,Proto jsem psal, abych nemusel nic říkat',“ prohlásil autor.

Přesto se pustil do množství komentářů svých textů během čtení. „Autorské čtení musí obsahovat nějaké ty úvody od autora, abychom vůbec obhájili smysl toho, že tady sedíme. I když je něco na tom, že umělecké dílo, báseň, je chytřejší než tvůrce. A stavět se do pozice interpreta a komentátora díla je zaděláváním si na problémy,“ pronesl s vědomím risku.

„Když jsem začínal psát, mé mladistvé texty byly zařazeny do jakéhosi proudu barbarské poezie. V poslední době jsem řazen k duchovní literatuře, protože jsem v jednom rozhovoru řekl, že se snažím věřit v Boha a každou neděli chodím do kostela,“ upřesnil svou pozici v poetických proudech.

Poetický zákonodárce

„Różewicz je pro mě zákonodárcem současné poezie, poukazuje na to, že spousta věcí se musí odehrávat mimo verš a mimo slova, jedině takto lze o některých věcech vypovídat, současná báseň se musí sama určitým způsobem zesměšňovat, sama ze sebe se smát,“ poznamenal.

Sbírka Černý čtverec je o pomíjivosti, pravdě a smrti, obsahuje smutné básně. „Poezie, pokud je, dnes připomíná kámen, jindy cihlu,“ předčítal například ze svých veršů básník Dąbrowski. 

„Vyznávám disciplínu a snažím se básně držet nějak na uzdě, ale ony se stejně vzdalují mým záměrům. Dívám se na vzdálenost, která je pro mě zdrojem sebepoznání a to sebepoznání je zdrojem potěšení, které mám z literatury a ze psaní.“ 

Čtení veršů s vyčerpávajícími komentáři autora skončilo po padesáti minutách. V diskuzi dostal slovo i překladatel Jiří Červenka, který ocenil show, které básník u stolečku předvedl.

„Povídání bylo vyvážené mezi humorem a vážností. Většinou poetické večírky bývají celkem dost nudné, kdy ten básník jaksi odkráká nebo odšeptá tu svoji poezii. Zažil jsem takových několik vlastních,“ pobavil Červenka sál a připojil historku z jednoho svého čtení, které zpestřily břišní tanečnice. 

Poslední večer polského ročníku Měsíce autorského čtení zakončil Tadeusz Dąbrowski vzpomínkou na učitele: „Desítky básníků v Polsku se snažily psát jako Różewicz, ale to, co udělal on, už nešlo jen tak napodobit. Podle mě je Różewicz největším básníkem poválečného Polska, ale může za to, že se za třicet let v Polsku napsalo hodně špatné poezie,“ prohlásil.

„Kdysi jsem přes velké obtíže získal jeho adresu a posílal jsem mu své texty. Bylo pro mě obrovské vyznamenání, větší než jakákoliv literární cena, když on sám za sebe se rozhodl moji poezii ocenit. Ocenil především to, že i když se pohybujeme ve stejné tradici na pomezí modernismu a postmodernismu, tak s ním dokážu polemizovat. I když zůstává mým mistrem, dokážu ho nějakým způsobem zpochybňovat, vstupovat s ním do tvůrčího sporu,“ vzpomínal s hrdostí. 

„Nejde být současným polským poetou a nemít vztah k Różewiczovi. Já se snažím navazovat na jeho odkaz s konkrétním cílem. Mé kolegy hodnotit nebudu a nechci, nemám příliš vysoké mínění o polské poezii posledních dvaceti let,“ dodal na závěr.