Když vyrazím z domu, dojdu konečně do hor, a když je přejdu, začne Morava
Tomasz Różycki je polský básník, překladatel, vynikající esejista a romanista. Narodil se v roce 1970 ve slezské Opolí. Vystudoval romanistiku na Jagellonské univerzitě, přednáší francouzskou literaturu a vyučuje tvůrčí psaní na Opolské univerzitě. Vydal osm básnických knih, mimořádnou pozornost vzbudila jeho rozsáhlá poéma Dwanaście stacji (Dvanáctero zastávek, 2004), za niž získal prestižní Cenu Kościelských. Sbírky Kolonie (2006) a Księga obrotów (Kniha otáček, 2010) byly nominovány na literární cenu Nike.
„Cesta by měla být jako kniha, otvírající každou chvíli novou kapitolu, s novými znameními na obzoru. Názvy obcí, řek, hor – to všechno nechť vypráví nějaký příběh. Když vyrazím ze svého domu jižním směrem, dojdu konečně do hor, a když je přejdu, začne Morava. Tam se krajina mění – začínají vinice, jiný jazyk, jiné příběhy,“ napsal v roce 2011 pro Měsíc autorského čtení.
„Różycki vytváří literaturu založenou na přežití a na literatuře. Pro něho je svět slovo a představivost,“ napsali o něm v časopise Silesius.
„Pro mě je poezie především existenciální projekt, který je tím silněji vidět, čím víc času uplyne a avantgarda nebo nějaká experimentální modernost přestávají mít smysl. Pouze slova a čas, dopisy a zápisy zůstávají k dispozici tomu, kdo napsal,“ poznamenal v jednom rozhovoru.
Tomasz Różycki
Skořice a hřebíček
A teď ležím s dírou v hlavě, jaro mi přes ni
lehce nakukuje dovnitř, stěny kvetou,
kvetou tapety, křeslo, rozkvétají plyšové pohovky
a exotičtí ptáci se mohou dostat
konečně ven, tati. Tak to tedy vypadá,
manekýni nám vládnou
a zdobí si kuchyně obrázky
z našich dětských knížek. Na vině je pošta.
Od začátku jsem věděl, to to tak dopadne,
ode dne, kdy jsem poprvé dostal z kolonie
ten dopis s kořením. Pak přicházely
už bez varování, ve dne v noci,
tak lesklé, voňavé, musel jsem se s nimi
nějak ukrýt, v temnotě, sám, zavírat oči.
(Kolonie, 2006
ZDROJ: https://is.muni.cz/el/1421/jaro2016/PJ_95/um/Tomasz_Rozycki.pdf)
