Oksana Zabužko se narodila v roce 1960 v Lucku na Volyni. Její medailon do cyklu Ukrajinská čítanka, který v produkci Větrných mlýnů odvysílaly Česká televize, Telewizja Polska a Rozhlas a televízia Slovenska, režírovala Lucie Králová
Zabužko studovala filozofii a estetiku v Kyjevě. Na začátku devadesátých let přednášela ukrajinistiku na univerzitách v USA. Je jednou z nejvýznamnějších ukrajinských autorek současnosti, uznání se dostalo především jejím románům Polní výzkum ukrajinského sexu, 1996 (česky 2001), Muzeum opuštěných tajemství, 2009 (česky 2013), které byly přeložené do mnoha jiných jazyků.
Jejím tématem jsou především ženské osudy na pozadí tragické ukrajinské historie. Vedle románů píše i poezii a věnuje se literární vědě a píše a knižně vydává také publicistiku – Z mapy knih a lidí, 2012.
O netradičním postavení ukrajinských kutlurních osobností v jednom rozhovru v Polsku poznamenala. "Ukrajina je země, kde budování národa stále probíhá a veřejné osobnosti, slavní spisovatelé jsou určeni k tomu, aby hráli roli takzvaných "morálních autorit". Může se vám to líbit nebo ne, ale pokud se cítíte odhodlaná, nemůžete tuto část svého profesionálního makeupu přeskočit," tvrdí. "Zejména mladá generace vnímá kulturu jako nástroj budování národní identity, který náš současný vzdělávací systém nedokáže poskytnout."
Zároveň mluví o ukrajinštině jako o mladém jazyku, který tvůrcům nabízí velkou svobodu. "Ukrajinci dluží hodně ústní tradici: jak jinak by si mohl národ, který nejprve ztratil svou šlechtu, pak ve Stalinově době i svou intelektuální elitu, dokázat zachovat svou identitu? V totalitních dobách přežívala pouze ta historie, o níž se vyprávělo v rodinách. Vzpomínka byla formou kulturního odporu..." poznamenává.
"Demokracie je okouzlující, pokud jde o odhalení lidských potíží. Co se v potlačené společnosti projevuje jen a jen v rodinách, to pod sluncem politické svobody vybuchne v masivním měřítku jako nějaká tropická nemoc," popisuje Zabužko.