Škrabal: Duní země pod kopyty stád, já chci jen tebe milovat

Takovou idylu svět ještě neviděl. Láska je až na vrcholu štěstí. Žít se dá všude. Věčně pozitivní recitátor v klobouku. Tak vklouzl do kolotoče MAČ Karel Škrabal. A spoluhráč z jeho Vítrholce mu k tomu pouštěl hudbu. „Poprosím kolegu Jardu, aby tady to country dávkoval postupně,“ korigoval si scénu. Profesionál.

„Miláčku, tak jako země duní pod kopyty stád, já chci jen tebe milovat,“ zpíval by, kdyby to uměl. „Kapitán jachty volá domů, manželce. Vyžeň souseda a vyper mi pyžamo, za chvíli se vracím z moře domů, ale zatím držím kormidlo na lodi s partičkou zbohatlíků, kteří by si chtěli společně zamrdat, ale stydí se to nahlas říct.“

Idyla se skládá se samých střepů. Stačí chvíli nebýt v práci a všechno se točí. „Koho bych chtěl opíchat a za jakou cenu,“ básní fanoušek brněnské Komety, který napsal více básniček o Zbrojovce. Někteří lidé v jihomoravské metropoli mu ty kamarády chuligány nedokážou dodnes odpustit. Ale proto se do Prahy neodstěhoval.

Na MAČi jako jeden z mála autorů četl i básně svých kamarádů. „Jsem z toho v takové euforii, že zítra se jdu zeptat Milana Ohniska, kolik toho má být,“ popsal typicky bezelstně a upřímně radost z toho, když mu zavolali z nakladatelství Druhé město, aby jim napsal sbírku Strašpytel (2007).