Ljavon Volski po debatě musel přidat píseň na rozloučenou

Lavon Volski (Лявон Вольскі, 1965) je od konce 80. let největší rockovou hvězdou Běloruska (kapely Mroja, N.R.M., Zet, Krambambulja) a autoritou nejen kvůli hudbě a literatuře, ale především pro své občanské postoje. Pochází ze slavné spisovatelské rodiny a kromě textů písní píše také básně, povídky, eseje, hry, pohádky, komiksy...

Jedna z nejcharizmatičtějších osobností současné běloruské kultury přijel na Měsíc autorského čtení v roce 2007. V Česku je mu věnována značná pozornost především v ostravském časopise Protimluv (2/2007). Na MAČ v Minsku dorazil i s kytarou. 

„Třicet autorů, kteří se na festivalu představí, jsou to nejlepší, co může běloruská literatura nabídnout,“ poznamenal dramaturg běloruské části MAČ v roce 2007 Sjarhej Smatryčenka pro Deník. 

„Účast na tak rozsáhlém festivalu je pro běloruské literáty vzácnou šancí, aby upozornili českou literární veřejnost, že existují a že jsou zajímaví, svébytní a hodní překládání. Běloruská literatura jako by se totiž vyvíjela v ghettu – v cizině ji nikdo nezná. Třeba proto, že nejsou překladatelé, kteří by ji čtenářům přiblížili, a také kvůli tomu, že v Bělorusku samém považuje současný politický režim spisovatele (jakožto lidi inteligentní a chytré) často za osoby pro současný politický režim nežádoucí,“ poznamenal dramaturg zase v brněnském vydání MF DNES.

Své vystoupení v Brně začal s kytarou a písničkou, protestsongem. „Zase ho ostříhali, zase ho oblékli do úchylných vojenských hadrů a dlouhé čtyři týdny se věnoval nepotřebné a jemu samému odporné práci,“ líčil příběh literárního hrdiny na vojenském cvičení.

Autorský večer pak dohrál skladbami na svou kytaru. „Děkuji všem děkuji, že jste přišli,“ zakončil literární část večera.

V debatě pak brněnskému publiku přiznal, že většina lidí za druhé světové války v Bělorusku viděla v Hitlerovi osvoboditele od Stalina. „Běloruský národ má problém se sebeurčením,“ podotkl rocker a literát. „Proto mám vždycky dobrý vztah k těm, kdo se sami dobře a samozřejmě identifikují. Teď jsem jel vlakem v ruském vagonu a průvodčí na polsko-běloruské hranici řekl, konečně jsem v Rusku,“ naznačil.

A divákům – nejen těm běloruským – musel ještě zahrát píseň na rozloučenou.