Fischerová: Když jsme se probrodili řekou špatných básní...

Vystoupení prozaičky a básnířky Sylvy Fischerové se na festivale Měsíc autorského čtení konalo v roce 2012. Režie její upoutávky se ujal Jiří Zykmund. Autorka se narodila roku1963 v Praze. Absolvovala klasickou filologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a pracuje v Ústavu řeckých a latinských studií.

Píše prózu, literaturu pro děti (Egbérie a Olténie, 2012) a především poezii. Debutovala sbírkou Chvění závodních koní (1986). Poezie Sylvy Fischerové je „prohloubena prožitkem mateřství, reflexemi historickými, mytologickými i náboženskými, provázena obrazem milovaného Řecka, směřuje k metafyzickým otázkám, které jsou neseny touhou přesáhnout vlastní smrtelnost v návratu k nerozlišené podstatě lidského i božího,“ napsal o její tvorbě Vladimír Křivánek.

Spolu s nakladatelským redaktorem Janem Šulcem stála za vydáním Nejlepších českých básní za rok 2017. „Editoři nevybírali zcela rigidně ani jen z loni vydaných, ale dokonce ani výhradně ze žijících autorů, což
se týká třeba už zesnulého "jurodivého" poety Milana Kozelky,“ napsala k dílu básnířka a publicistka Jana Soukupová.

„Když jsme se probrodili řekou špatných básní, začalo to být radostné a nejzajímavější byla syntéza. Na těch 44 básních jsme se nakonec naprosto shodli," prozradila na Rádiu Vltava Fischerová.

V roce 2012 napsala Fischerová pro Větrné mlýny noticku o slovinské literatuře, která byla hostem MAČe. „Slovinsko je pro mě Edenem mého dětství: dovolená v Domě spisovatelů ve vesnici Beli Križ, odkud jsme se vydávali buď na jednu stranu dolů do Piranu, nebo na druhou do Fiesy, pod zářivým sluncem, oba rodiče ještě živí... O Fiese jsem dokonce napsala báseň, která vyšla v mé první sbírce, piranskou zátoku s čluny jsem pak obsedantně malovala ještě dlouho po návratu z prázdnin," napsala poetka.

VZDECH

Existuje v duši 
otevřená rána 
má podobu 
raněných úst 
z nichž vychází 
ustavičně 
vzdech 
rozpomínka milujícího 
který byl odtržen