Pro mě není divadlo bez poezie a poezie není bez dramatu, říká Arabuli

Gruzínský básník a režisér Giorgi Arabuli se narodil v roce 1991. Vystudoval režii na Státní filmové a divadelní univerzitě Šoty Rustaveliho.

Ve své poezii odkazuje na svou domovinu, horskou oblast Chevruseti, zároveň však popisuje různá umělecká a literární témata. Autorovu prvotinu, básnickou sbírku Vykročit na cestu, vydalo v roce 2012 nakladatelství Intelekti. „Pošetilost mládí, láska k domovu a rodnému kraji,“ píše v úvodu básnířka Diana Anfimiadi. „Drobné etnografické zápisky, moderní poezie v tom nejlepším slova smyslu, hledání sebe samého i Boha.“

Arabuli se v roce 2013 stal hlavním režisérem divadla Dušeti, v roce 2016 pak získal cenu Cinandali v kategorii poezie. Od roku 2015 je pořadatelem festivalu umění „Chirdili“. „Spisovatelé žili ve stanech v opuštěné vesnici. Pořádali jsme tam různé akce, uvedli jsme tam knihu, uspořádali koncert a výstavu a mnohá setkání,“ shrnul básník.

O rok později Arabuli získal další literární cenu. V roce 2017 vydal svou druhou sbírku – jeho básně byly přeložené do italštiny, švédštiny, češtiny, polštiny, ukrajinštiny a arménštiny.

Poezii považuje za jistý druh přirozené komunikace. „Myslím si, že téměř devadesát procent lidí píše, jsem si tím jist... Rozdíl spočívá jen v tom, jak velká pozornost je věnována tomu, co kdo napíše,“ tvrdí básník.

V jednom rozhovoru, řekl: „Pro mě není divadlo bez poezie a poezie není bez dramatu.“ Svůj básnický přístup k divadlu vysvětlil v jiném rozhovoru. „Možná je to asi to, co způsobují emoce. Každopádně každá poezie víří emoce. Emoce jsou důležité i pro čtenáře, jinak si nikdy nevyhledá tu důležitou morální otázku. Nálady, které by mu ublížily, odevzdá poezii.“

Pro divadlo i poezii je podle básníka důležitá originalita. „Nechci vědět, co je tím nejdůležitějším, ale myslím si, že hlavní je asi upřímnost... A dál? Pokud nejste originální tvůrci, nepřinese vaše umění nikomu nic.“