Lela Samniašvili: Slovo básnířka zní jako ropucha

Lela Samniašvili je významná gruzínská poetka a lektorka literatury a vzdělávací politiky. Narodila se v roce 1977 v městečku Gori. První básně začala publikovat už ve čtrnácti letech.

Své rozsáhlé literární vzdělání prohloubila výzkumem v oblasti americké literatury na University of California, Berkeley, filosofii vzdělávání pak vystudovala na univerzitě v Oslu.

V Gruzii jde o velmi uznávanou autorku: vydala pět básnických sbírek a je držitelkou řady literárních ocenění. Její poezie se podle znalců vyznačuje jemným ženským hlasem, který zkoumá univerzální témata.

Od roku 1996 pravidelně publikuje literární dopisy a překlady: Emily Dickinson, Thomas Hardy, Sylvia Plath, Ted Hughes, Salman Rushdie, John Updike, Isabel Allende a další.

Na konci svého putování Měsícem autorského čtení poznamenala: „Přála bych si, aby nejen Evropa, ale i celé zeměkoule byla místem, kde hranice jsou jen symbolickými znaky kulturní rozmanitosti světa.“

„Žijeme ve světě, o němž téměř nic nevíme a v němž je dítě ještě i dnes nadále minimálně chráněno,“ napsala v jedné eseji o osudu dětí na planetě. 

„Často jsem si myslela, že lidstvo nikdy nedosáhne skutečného pokroku se svými politickými a společenskými formacemi, spíše, než vytvořením civilizace, kde přístup ke vzdělání není nominální, ale individuální,“ popsala dále.

Dětský svět na tom není na zemi všude růžově. „Důraz na moderní osobnost musí být slučitelný s občanskou odpovědností a s hodnotami. Řada společností na světě dokázala, že jedoduchý  přístup k poctivému vzdělávání dává zemím větší rozvojový potenciál.“

Zároveň se autorka považuje za zdravou feministku. „Dnes si už dokážeme představit, kolik tato civilizace utrpěla, protože její ženy nemohly po staletí získat vzdělání. Mezi nimi bylo mnoho potenciálních odbornic v různých oblastech.“