Popkultura, špinavý realismus, ironie a černý humor. Také láska a smrt

Harkaitz Cano je další z řady španělských autorů na MAČi v roce 2016. Věnuje se televizním a komiksovým scénářům, píše knihy pro děti a překládá své texty z baskičtiny do španělštiny.

Vydal například romány Beluna jazz (1996) Twist (2011) a Beti oporretan [Věčný turista] (2015). Ve své tvorbě se inspiruje popkulturou, špinavým realismem, používá kinematografické postupy, ironii a černý humor. Říká, že hlavními literárními tématy vždy budou láska a smrt.

Smrt hrála roli i v jedné z povídek, které přečetl brněnskému publiku. Protagonista se po smrti ocitl ve zvláštním zařízení podobném nemocnici. A měl za úkol si vybrat jednu literární postavu, do které se převtělí na zbytek věčného života. Jelikož se nemohl rozhodnout, podplatil úředníka, aby se mohl přemístit do jiného křídla zařízení, kde si nebožtíci volili pro věčnost oblíbenou píseň. „Jakou píseň byste si v takové situaci vybrali vy?“ zajímal se autor. 

Pitvání žáby

„Baskický spisovatel je spisovatel jako každý jiný,“ nevnímá Cano sám na sobě unikátnost. Ale se čtenáři je to složitější: v Baskicku řada lidí neumí baskicky, zná autora, ale nemůže si přečíst jeho knihy v originále. „Zažívám zajímavé situace v autobuse nebo ve výtahu. Proto překládám své texty do španělštiny, aby si je lidé mohli přečíst.“

Překládání vlastních textů přirovnal k pitvání žáby: „To otevřené tělíčko jste vlastně vy sám,“ naznačil Harkaitz Cano.

„Máme obrovskou výhodu, že naši klasici jsou naživu, můžu s nimi jít na večeři. Je to krásná anomálie, že my sami jsme starší než naše literatura. Nemáme tradici, ale máme žízeň. A tak využíváme nejrůznější elementy a vznikají úžasné věci.“

Když psal román o jazzu, pátral a zjistil, že do té doby existovalo v baskičtině o jazzu směšných šest stránek. „Jsme ti první, kteří otiskují stopy do sněhu, máme z toho radost jako děti. Co může být krásnějšího než dětská radost?“ vyjádřil pocity při tvoření baskické literární tradice.

„Velmi se mi líbí baskický název pro baskičtinu, ze kterého vyplývá taková sjednocující myšlenka, kdo umí baskicky, tak je automaticky Bask. Nezáleží na národnosti v pase, ale stačí jen jazyk.“

Původ baskičtiny je nejasný. „Můžete si tedy vybrat teorii, která se vám bude líbit. Jsou lidé, kteří říkají, že baskičtina pochází z Atlantidy. Jiní tvrdí, že už Adam a Eva mluvili baskicky... Lingvisté se nedokážou shodnout.“

„Jeden baskický autor napsal povídku o nálezu truhly s originálními baskickými texty, kterou na moři objevili Angličané. Texty byly následně přeloženy do angličtiny,“ uzavřel Cano večer troufalou hypotézou naznačující, že by Sheakespearovy hry mohly být baskického původu.