Kdo nečte díla jiných, může nezávisle rozvíjet vlastní kreativitu

Ach ta latinka... S přepisem jmen některých běloruských literátů, kteří se stali hosty MAČe v roce 2007, je potíž. Je to případ i Alhierda Bachareviče, jak je pojmenovaný na Facebooku, ale i jako Alherda Bachareviče, jak jej pojmenoval festivalový program Větrných mlýnů.

Je autorem pěti prozaických knih, účastní se řady literárních festivalů po Evropě a vede čilý literární i hudební život. Byl jmenován nejlepším běloruským spisovatelem roku 2006. V současnosti žije v Hamburku.

„Miluju, když vyjde moje kniha. Miluju knihy. Miluji svobodu. Miluji slova. Nemám rád pop music a blázny,“ napsal spisovatel a překladatel na sociální síti při příležitosti vydání titulu Straka na šibenici.  

„Z Běloruska jsem emigroval z hygienických důvodů. Vadil mi tam panující smrádek nesvobody a totalitarismu. Pro spisovatele nemůže být nic horšího,“ řekl Alherd Bacharevič v rozhovoru, který s ním vedl Alexej Sevruk.

Podle Bachareviče to nemají svobodní umělci, zvláště literáti v Bělorusku jednoduché. „Každý normální stát se snaží podporovat svou kulturu: podporuje chuť cizinců učit se jazyk, vypisuje granty pro překladatele do cizích jazyků, otevírá síť kulturních center v zahraničí. Tohle ale bohužel není případ Běloruska,“ tvrdí.

Jako člen rockové skupiny a avantgardní poezie skupiny Bum-Bam-Lit začal s poetickými provokacemi, má sklon k sarkasmu a skepsi.

„Jsou spisovatelé a znám lidi, kteří nečtou práce svých kolegů. Jsou to většinou mladí, kteří žijí lákou k vlastní tvořivosti a jsou přesvědčeni o svém talentu," všiml si autor. "Na jedné straně stojí za to číst další autory – je to užitečné a nezbytné, a na druhé straně – jestliže je nečtete – neovlivňují vaši kreativitu, můžete se rozvíjet nezávisle a dovolit si pouze ten vliv, který chcete.“