Nikdy nebudeš v bezpečí před básní, kterou napsali pro tebe...
Slovenský literární vědec a básník Michal Habaj navštívil MAČ poprvé v roce 2016. Do poezie vstoupil v 90. letech spolu se Šulejem a dalšími svými generačními souputníky. „Vstoupili do ní radikálním programem,“ popsal moderátor Miroslav Zelinský. „Označují se jako textová generace, přijali dokonce i ženská autorská jména.“
Podle Zelinského je Habajova generace zajímavá tím, že poprvé ve slovenské literatuře používá mystifikaci.
Podle Habaje samého je „poezie radikální čin“. Vyšli mu básnické sbírky 80-967760-4-5 (1997), Gymnazistky. Prázdniny trinásťročnej (1999), Korene neba. Básne z posledného storočia (2000), Básne pre mŕtve dievčatá (2004), Michal Habaj (2012), Caput Mortuum (2015).
Právě pod pseudonymem Anna Snegina vydal knihy poezie Pas de deux (2003) a Básne z pozostalosti (2009).
Habaj četl v Brně silnou poezii plnou krve a násilí. Diváci dokonce naznačili, že často používá slovo genocida. „Nezneužívám slovo genocida, spíš jej vracím zpátky do oběhu,“ ohradil se básník.
Fenomén básnických skupin ve slovenské poezii byl přítomen hlavně v 90. letech minulého století. „Ta skupina, kam bývám zařazený, souvisí s druhou polovinou 90. let a nikdy jsme ji sami nepropagovali, spíše jsme naráz začali vydávat knihy a chtěli jsme psát poezii jinak, než se psala,“ vysvětlil Habaj.
Literární kritika Habajovi často přičítá provokaci. „Poezie je hra, ta se spojená s mystifikací, takže možná proto ta provokace, já jsme však žádnou provokaci uměle nevyvolával,“ přiznal básník.
Habaj přiznal, že nevidí rozdíl mezi autorskými čteními na Sovensku a v Čechách. „Vnímám to stále jako celistvý prostor a rozdíly nevidím,“ popsal Habaj.
Ohlasy z Tvaru
„Slovenský básník Michal Habaj ve své poslední sbírce Caput Mortuum postavil svět na hlavu – na jeho mrtvou hlavu. Habaj zde stvořil velkou poezii, z níž mrazí. Caput Mortuum se vzpírá snadnému uchopení, tak moc z ní velikost čouhá na všechny strany. A přece je tak stylově jednotná, tak čistá, celistvá…“
„Habaj je především výsostný lyrik, a tak všechna pekla, která s chirurgickou přesností zobrazuje, prokládá tou nejjemnější poezií. Křehkou a rozechvělou krásou.“
