Roman Szpuk: Moji hrdinové řeší často až metafyzické problémy

„Člověk je docela malá věc, ale něčím hrozně podstatná. I ve 21. století se do člověka vejde krása, radost, humor i vážné věci. O takového člověka by literatura neustále měla pečovat. Náš host to dělá a myslím, že výborně,“ uvedl vystoupení básníka Romana Szpuka ostravský konferenciér Jakub Chrobák na Měsíci autorského čtení v roce 2017.

„Tulák Szpuk v sobě nezapře romantického rozervance a citlivého básníka. Skrze výtvarné, hudební, teologické i meteorologické termíny reflektuje silné okamžiky v divoké přírodě, kam vyráží v jakémkoliv počasí a roční době. Zaměřuje se na tišší a hlubší stránku lidského bytí,“ napsaly o Romanu Szpukovi Literární noviny.

„Szpukovou devízou je vnímavost. On skutečně vidí. Má cit pro paradox a extázi, pro vše, co není vlažné,“ psali zase v Hospodářských novinách. 

Na MAČi předčítal ze svých lyricko-meteorologických deníkově laděných knih Chraplavé chorály a A zavaž si tkaničky. „Já jsem jednu dobu se intenzivně zajímal o haiku, což je vlastně sledování života, jaký je, bez těch západních metafor a metonymií... Člověk přesně pojmenuje to, co je, a je v tom zároveň ale přesah. Takhle jsem psal i todle,“ prozradil autor.

„Pohybuju se ve stále stejných místech. Kromě toho psaní ještě kreslím uhlem a tak, a to všechno jsou stejný věci. Jsem tady po dlouhý době na cestě. Jinak jsem furt někde zalezlej, spím po lesích. Já spím hodně venku pod širákem, kde se dá, nebo v ruinách starejch...“

Diváky zajímalo, zda někdy nocoval i v Boubíně. „Do Boubínskýho pralesa se nedá vlízt. Ale je tam ještě jeden prales, Milešický, ten malý, a tam jsem často, no, tam prostě se dá přelízt plot, nehlídaj ho tolik,“ rozesmál Szpuk svým přiznáním publikum. „Já si chodím, kde chci, protože jsem tam doma.“B

Básník a meteorolog Szpuk zaujal svým způsobem života Aleše Palána, který ho představil jako jednoho ze šumavských samotářů v bestselleru Raději zešílet v divočině. „Kvůli psaní poezie jsem chtěl mít čistou hlavu, a to by při náročnější práci nešlo. Nakonec jsem se dostal na Churáňov a jsem rád. Mám klidné zaměstnání, což je v dnešní hektické době vzácnost,“ uvedl v rozhovoru pro Literární noviny.

Popsal v něm i svou náklonnost společenským vyděděncům, nebo těžko zařaditelným lidem, kterým to mezi ostatními moc nejde. „Paradoxně si s nimi rozumím víc než s prakticky založenými lidmi, kteří sledují fotbal a slevy v obchodech. Moji hrdinové řeší často až metafyzické problémy, i když to samozřejmě dělají po svém. Zapisoval jsem si odposlechnuté dialogy a různá vyprávění, abych vytvořil volnou koláž. Není to příběh s pointou a s jasným dějem, ale texty na sebe časově navazují.“