Teď je řada mladých autorů, pro které je scénické provedení velmi důležité
Básník, překladatel a publicista Ondřej Buddeus získal v roce 2013 Cenu Jiřího Ortena za sbírku Rorýsy (2012). Jeho nejnovější publikovaný titul je básnická sbírka, která nese název Zóna (2016).
Na MAČi v roce 2012 pečlivě artikuloval a uvědoměle svému publiku dávkoval verše plné cizokrajných reálií, technických termínů, humoru - pro každého něco. Četl ze své prvotiny 55 007 znaků včetně mezer (2011).
Při listování knihou Orangutan v zajetí má sklony k obezitě (2011) prohlásil: „Je to obrázková knížka pro dospělé a jejich děti, to vizuální s tím verbálním se různě potýká a kočkuje, vzájemně se ironizuje. Pokud něco přečtu, uvidíte z toho jenom polovinu, musíte se s tím smířit,“ sdělil.
Druhá třetina vystoupení patřila hudebně-textovému projektu beaux bijoux s kytarovým doprovodem Lukáše Koska. „Mám dva velmi malé sourozence, kteří nejsou schopní vyslovit Ř a říkají mi Bobo,“ vysvětlil vznik názvu, který se vyslovuje „bobižů“.
„Obdivuju vaši odvahu, budu si to na celý život pamatovat, že si člověk jako básník za sebou nechá promítat mistrovství ve fotbale, a ta poezie funguje,“ okomentoval divák v následné debatě projekci na scéně.
Na přetřes přišla Buddeusova práce v redakci časopisu. „Je to takový časožer, člověk nad přípravou Psího vína tráví spoustu času a přečte víc mailů za jeden rok než knih za celý život, obávám se. Ale to je asi syndrom, který má kde kdo,“ prohlásil a dodal: „Snažíme se předkládat něco, co nikdo nezná, to je asi tak to nejnevděčnější a zároveň z toho má člověk jisté uspokojení.“
Vliv Petra Váši: „My s Petrem Vášou chodíme ke stejnému kadeřníkovi,“ prohlásil s nadsázkou. „Já na autorská čtení nerad chodím. Vždycky mi vadilo, že většina vypadá tak, že když si tu knížku přečtu doma sám, udělám líp. Připadá mi hrozně důležité odlišovat, když je člověk na scéně, není tady jako „já básníček“, ale jako interpretem svých textů. Interpretace textů textům samotným musí dostát, jejich zvuk, jejich hlas... Prostě snažit se to předat, vytáhnout to z knihy a z tohodlectoho místa sem,“ s gestikulací naznačoval směr od sebe do sálu. „Od Petra Váši bych se možná měl co učit.“
Jaký má autor názor na angažovanost současné mladé poezie? „Mám pocit, že ta diskuze je pomýlená, protože nejde o angažovanost u té mladé generace, ale o hledání jiného výrazu, jiného typu jazyka, o nějakém zapojení současnosti bez lyrických struktur, které už tady jsou nějakých patnáct dvacet let. Hledá se nový jazyk, se kterým se vlastně automaticky pojí nové motivy, nové postupy. Teď je řada mladých autorů, pro které to scénické provedení je najednou velmi důležité, zatímco pro tu předchozí generaci to zdaleka tak důležité nebylo, dokonce ti autoři odmítali číst. Je tady nějaký generační posun, ale myslím, že ten termín angažovaná literatura todlencto zapleveluje.“
