„Je to Brno. Máloměsto. Božská prdel světa...“ Když na MAČi bylo veselo

Dobrý večer, ahoj, přivítal se lékař, herec, básník a autor řady písňových textů Ivy Bittové a Pavla Fajta – Štěpán Rusín – letos v létě s festivalovým publikem v Brně. V hledišti seděla řada jeho přátel a lékařských kolegů, kteří jsou také umělecky činní. Rusínův večer autorského čtení byl zároveň křtem jeho básnické prvotiny Vzduchch.

„Co je to za město, / kde je konec zimy spásný? / (stejně tak i léta...) / Je to Brno. Máloměsto. / Božská prdel světa,“ básní autor v útlé knížce tak, jak je mu to jemu příjemné, aniž by o své tvorbě tvrdil, že je to poezie, spíše jen takové „psaní“. 

Jeho komediální uzpůsobení vlastní osobnosti svádělo diváky k častým výbuchům smíchu, zvykli si totiž na jeho humor při autorově recesistických happyendech. A na křtu zazněly i písně, jejichž slova autor sepsal. 

„Já su z Brna a su Čech a su Moravák,“ odzbrojil dotaz zjišťující k jaké národnosti se hlásí. Zároveň z diváckého fóra padla zmínka o tom, že by Rusín neměl psát básně, ale jen písňové texty. „Když někdo maluje, nebo když děláme to divadlo, děláme to rádi. Já za to nemůžu, že to dělám.“

Debata po čtení měla velmi uvolněnou atmosféru: část diváku Rusína coby básníka obhajovala a o písních tvrdili, že je rozptylují. V publiku seděli i znalci hudební scény a padl dotaz na texty kapely Pluto, které Rusín psal. „Něco se psalo na texty a něco na hudbu a to se pak muselo dopisovat,“ líčil svou spolupráci s Pavlem Fajtem nebo Ivou Bittovou.

„Jsem vždycky rád, když to někoho zajímá. To je jako s těmi odposlechy mobilů. Já jsem rád, že mě někdo poslouchá,“ poznamenal Rusín.

„Autory, kteří mě ovlivňují, si nepamatuji,“ pronesl lakonicky. „Já si fakt nic nepamatuju," prozradil debutující básník. „Když čtu cizí básně, tak u nich brečím a pak si je nepamatuji.“

„Štěpán Rusín tady nebude často. On se netrápí, on se baví, on se jen tak tváří, že ho to nebaví,“ zaznělo z publika ke konci debaty.