Tereza Semotamová: Sensorium No.1 Je moje sensorium zcela zdravé
Tereza Semotamová je absolventka Ateliéru rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky na Janáčkově akademii múzických umění v Brně a germanistiky na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity Brno. Zabývá se německými rozhlasovými hrami padesátých let. Překládá z němčiny, píše články, věnuje se rozhlasu. A píše i knihy.
Hrdinka její poslední prózy Ve skříni, kde po návratu po vztahu v cizině vypravěčka beze jména i žije, je v bodu zlomu. Bizarní scéna jejího "života" se stává metaforou, odrazem reality, jejím zrcadlem. Příběh tlačí slangové obraty, popkulturní narážky, hříčky, abstrakce. Všechno cukruje reflexe a meditace. Rytmus plyne. Odhodlání žít jinak, touha po lásce.
Od studií Semotamová spolupracuje s Českým rozhlasem. Debutovala v olomouckém cyklu Počteníčko, hra Slyšíš mě? (2005), získala první místo v soutěži Českého rozhlasu Olomouc, zapojila se do projektu Minutových her. Napsala scénář k interaktivní zvukové hře pro projekt k sedmdesátému výročí lidické tragédie Rozeznění – Lidice 2012, který získal ocenění v kategorii Projekt roku na festivalu …příští vlna/next wave…
Její literární dívky zní obyčejně, tedy uvěřitelně. „Ráno jsem pozdě vstala a nestihla se namalovat. Dělám v květinářství. Počkala jsem, až nám dovezou zboží z potápějícího se Holandska, uvázala věnec na hrob na objednávku, vyzvednou si ho odpoledne cestou na pohřeb — píšu to Markétě do poznámek, aby věděla, kterej to je. Pak věším na dveře PŘIJDU HNED a vyběhnu jen přes ulici do déemka, kde se konečně navoním, namaluju, of course, těmi nejdražšími kosmetickými přípravky. U toho kecám se zbouchlou prodavačkou, co zrovna vybaluje různý jedy,“ vypráví v knize Počong, aneb O pinoživosti lidské existence, kterou napsala společně s Jakubem Vítkem a vydaly ji roku 2015 v nakladatelství Větrné mlýny.
„Tohle jsem přeložila. Je to o migrantech a vykořenění. Můžete si to koupit,“ twítla na Facebooku k jednomu svému překladu. „Noc literatury spočívá v tom, že nemůžete usnout a nedobrovolně si v posteli čtete - až do rozbřesku. (A nepořádají to Větrné mlýny a nefotí vás u toho David Konečný.).“
