Anatol Vjarcinsk se narodil v roce 1931 a je běloruský básník, dramatik, esejista, kritik a překladatel. Pracoval jako novinář, v roce 1962 se přestěhoval do Minska, byl redaktorem nakladatelství Bělorusko. V letech 1990 až 1995 byl členem Nejvyšší rady Běloruska. Mnoho let působil v různých pozicích ve Svazu spisovatelů Běloruska.
Debutoval básněmi v 50. letech. Některé verše také zhudebnil. Jeho texty byly přeloženy do mnoha jazyků. V roce 2005 vyšel v ukrajinštině výběr z jeho děl.
Jeho životopis by podle odborníků vydal na několik literárních děl, desítky monografií a velkofilmů. „V pozdních 80. letech hrála zásadní a vedoucí úlohu ve zničení komunistické ideologie a v rozvoji národní a demokratické hodnoty média. Dnešní mladí Bělorusové však z objektivních důvodů nejsou dobře zorientováni v nedávné historii své země,“ uvedl v jednom rozhovoru.
Autor počátkem 90. let diktoval duchovní stav společnosti a působil na takzvanou tvůrčí inteligenci. „Spisovatelé, které nyní nazýváme Mistři, klasikové, byli kdysi plaší a nedůvěřiví chlapci a dívky. Stejně jako dnešní mladí studovali a učili se od těch, kteří se již staly historií běloruské literatury. Také hledají nové tvůrčí způsoby a snaží se inovovat to, co je dnes považováno za literární tradice,“ říká básník.
Básník jako správný poeta opěvuje i ženskost. „Sympatizují s ženami... A to navzdory muslimům, polygamii, která se zdá trochu moudřejší, než jak žijeme ve své kultuře my. Ale vážně, každá žena je hodná lidského štěstí, mužské pozornosti a lásky.“
„Já prostě nevěřím, že za domácnost je zodpovědná výhradně žena. Jsem přesvědčen o tom, že péče o domácnost musí být na stejné úrovni mezi oběma manžely. V této souvislosti jsem ve prospěch rovnosti žen a mužů. Ale zdá se mi, že bych mohl udělat víc, aby ženy byly šťasné...“