Uladzimir Arlov: Návrat k národní tradici je projevem určité masovosti
Uladzimir Arlov se narodil v roce 1953 a pochází z vůbec nejstaršího běloruského města Polocku. Vzděláním je historik a dále autorem řady knih próz, poezie, esejů, zápisků z cest. Je také držitel řady významných cen. V současnosti je to zřejmě nejpřekládanější běloruský spisovatel.
Do češtiny bylo přeloženo okolo deseti textů, jež vyšly časopisecky a byly zařazeny do různých výběrů včetně Antologie běloruských povídek (Větrné mlýny 2006).
První básně a povídky uveřejnil za studií na Běloruské státní univerzitě v samizdatových časopisech. Pracoval jako učitel dějepisu, zpravodaj a redaktor deníku v Polacku. Od roku 1988 působil jako redaktor největšího běloruského nakladatelství Мастацкая літаратура, kde řídil ediční řady Historické památky a Hlasy Bělorusů ciziny. Z nakladatelství byl v roce 1997 propuštěn s vysvětlením: „...za vydávání historické a jiné pochybné literatury“. Momentálně je spisovatelem na volné noze.
„Filigránské ovládání stylu, šťavnatý a trochu drsný humor z něho udělaly jednoho z nejpopulárnějších spisovatelů země,“ popsala autora domácí kritika.
V Bělorusku je také znám jako autor věhlasné eseje pod názvem Nezávislost. Jenže ideje, které tehdy v textu přednesl, nebyl dodnes naplněny. „Myslím si, že ve 21. století dojde k naplnění slov Václva Havla, který řekl, že Bělorusko je povinno být ve sjednocené Evropě, protože demokratické sjednocení Evropy bez Běloruska by nikdy nebyklo plnohodnotné. Často to opakoval při různých akcích. A tak to i nutně musí být, protože my jsme Evropané, a to nejen geograficky, ale i historicky, kulturně a psychicky,“ poznamenal autor.
Navzdory politické situaci ve své zemi spisovatele neopouští optimismus. „Samozřejmě, že návrat k naší nárdoní tradici je nyní projevem jisté masovosti. Pro některé je to jen módní hit. Ale je založen na vědomé touze opřít se o vlasntí historii, a to zejména nyní, v nové geopolitické situace, kdy roste hrozba „ruského světa“. Domnívám se, že tento trend bude nabírat na síle...“
