Společnost není připravena žít ani pohřbívat živé lidi, ale pouze chránit památku
Gruzínská čítanka v dalším díle seriálu představila hudebníka a spisovatele jménem Erekle Deisadze. Jeho medailon vznkl v režii Marka Kuboše. Jde o mnohovrstevnatého autora, který vychází z různých stylů umění. Narodil se v roce 1990 v Kutaisi, vystudoval Státní filmovou a divadelní univerzitu Šoty Rustaveliho. V roce 2010 mu vyšla kniha Saidumlo Siroba, jejíž název odkazuje na gruzínský překlad sousloví „poslední večeře“ a která vyvolala kontroverzní reakce.
V roce 2012 autor založil punkovou kapelu Za 40 kilometrů a její klipy často vyjadřují politické názory. Spolupracoval i na klipu Systém musí pryč, který byl reakcí na skandál v gruzínských nápravných zařízeních. V roce 2013 založil hudební projekt Eko & Vinda Folio.
V roce 2013 vydal svou druhou knihu Pokojská a krátce po ní i Ruské prázdniny (2016), které pojednávají o rusko-gruzínské válce. Je autorem hudby ke hře Bechavi, uvedené Královským divadlem v roce 2015, hudbu složil také pro divadelní kus jménem Vypočítávání, jež uvedlo Loutkové divadlo v roce 2017.
Projekt Eko & Vinda Folio vznikl v Tbilisi a jde o duo zpěváka Erekle Deisadze a kytaristy Temo Ezugbaia. Deisadze je také sólový umělec a Ezugbaia hraje také v electro-pop kapele Kung Fu Junkie. Společně skládají skladby melodického post-punku, electro-popu a vůbec hudební směsice 90. let. „Prvním a hlavním cílem projektu je sdělovat důležité zprávy masám, a proto jsou jejich texty písní důležité a psané pouze v gruzínštině,“ píší o nich gruzínská média.
„Nejprve přišla píseň a pak projekt Eko & Vinda Folio. Po spolupráci na klipu Systém musí pryč v roce 2012 jsme zjistili, že nám to společně funguje a po úspěšné spolupráci jsme samozřejmě byli motivováni k tomu, abychom pracovali dále. Začali jsme tedy experimentovat v novém žánru. Navíc se zdálo, že posluchači a příznivci si nás velmi oblíbili – řada textů se například objevila na ulicích – takže jsme věděli, že jsme na správné cestě,“ řekl autor Deisadze.
„Přestože oba dva pracujeme i s jinými hudebníky, je náš projekt výjimečný, protože jsme zcela otevřeni. Naše vize a chuť jsou podobné. Navíc máme kromě hudby podobný pohled na řadu otázek, včetně těch politických, náboženských i společenských událostí.“
„V této zemi se děje spousta věcí, které nikoho neuráží. A pokud se něco v této souvislosti objeví u soudu, je to naprosto nepřípustné, protože soud řeší jen legitimní otázky. Jedná se o druh kontrolního mechanismu. Historicky víme, že tyto mechanismy nefungují dost dlouho. To ovšem způsobuje větší agresivitu. Společnost není připravena žít, ani pohřbívat živé lidi, ale pouze chránit památku,“ popsal Deisadze gruzínským médiím jeden ze svých postřehů.
