Chtěl jsem splnit tento slib, abych napravil spoustu jiných, které zůstaly nesplněné

Nakladatelství Větrné mlýny vydalo knihu Ve jménu Otce (i Syna) Immanuela Mifsuda. „Zmrzačený veterán druhé světové války přichází s nejmladším synem na matčin hrob. Syn si znenadání povšimne, že otci kane po tváři slza, a svět se mu obrátí vzhůru nohama. Náhle si uvědomí, že ani vojáci nejsou ukuti z oceli — že i oni pláčou. Ve jménu Otce (i Syna) je ladné a harmonické prozaické dílo s občasnými záblesky poezie, prostoupené odkazy na deník autorova otce z období války,“ píše se v anotaci vydavatele.

Immanuel Mifsud se narodil na Maltě v roce 1967 jako nejmladší z osmi dětí v dělnické rodině. Na literární scéně se pohybuje od svých šestnácti let, kdy začal psát poezii a spoluzaložil literární skupinu Versarti. Později založil několik divadelních skupin a kromě svých her režíroval také hry od různých slavných dramatiků.

Mifsud je předním současným maltským básníkem a prozaikem, některá jeho díla byla přeložena a vydána v různých zemích Evropy i ve Spojených státech amerických. Jeho sbírka povídek L-Istejjer Strambi ta’Sara Sue Sammut (Podivné příhody Sary Sue Sammut) z roku 2002 získala maltskou Státní cenu za literaturu a táž kniha byla později nominována na cenu Premio Strega Europa. 

„Já, Joseph Mary Mifsud z Valletty, syn Pawly a Salvua, proletář a oddaný socialista, ačkoliv jsem nikdy nečetl rudé knížky (protože ty jsou zakázány naší Matkou, apoštolskou církví římskokatolickou, a protože nemám hlavu na složité a zlé knížky, i když číst trochu umím), voják ze druhé světové války nasazený k protiletadlovému dělu, abych bránil svou vlast před leteckými útoky italských fašistických bastardů a nacistických prasat, nasazující život za vlast, za rodinu svěřenou do mé péče z Boží milosti, s tetováním na paži, protože jsem proletářský voják – nejdříve desátník, potom četař v Maltském vojsku samotného krále a Maltském královském dělostřelectvu v Bigi a Tignè,“ napsal v jedné své povídce.

„Jako dítě jsem slyšel hodně příběhů o vílách. Většina z nich, ne-li všechny, byly tradiční anglické příběhy o vílách — Malta totiž byla v té době teprve krátce nezávislým státem, vymaňujícím se z dlouhých let britské nadvlády, která měla velký vliv na naši kulturu. Víly se objevovaly často v pohádkách, ne tolik však v místních příbězích. Každopádně mé dětské fantazie byly těmito příběhy o vílách značně ovlivněny. Každou noc před spaním jsem si představoval, že mám za sestru vílu,“ napsal v roce 2009 pro Větrné mlýny.